Stali se z nás Gróňané ! (určitě duchem)

...aluu, kutaa, kumoon !

Tak zdravíme známé a přátele v Ilulissatu již po mnoho let, oni nám mávají, také v nás poznávají známé tváře. S mnohými z nich jsme prožili hezké, je zajímavé, že někdy až tiché chvíle při "kaffemiku", setkávání u kávy. Lámanou grónštinou, chcete-li eskymáčtinou povídáme o nás, co je nového v Čechách, Praze, o našem životě. Na oplátku se zase my dozvídáme mnoho novinek ze života, práce  a občas slyšíme i nějakou dávnou báj.

Kaffémiky mají více podob. Buď v širší  rodině, nebo na slavnosti. Liší se také místem. Na kaffémik pomalu přichází stále více obyvatel. Lovci, rybáři , státní úředníci i obchodníci. Nikdy nechybí spousta dětí různého věku, na náš vkus trochu více rozpustilých. Pokud nám ještě zbyly oblíbené Tatranky, tak je malým mlsounům rozdáváme. Pro ně je to nejlepší dárek.

Jak se může stát Čech Gróňanem ?

Cesta k této změně je dlouhá, náročná. Nestane se tak hned a vůbec ne u každého. Manželka Alena a já (Jaroslav) "jsme se hledali tak dlouho, až jsme se našli". Našli jsme se  i v podobných názorech na utváření myšlení, osobnosti, na kulturu a umění, které podle nás tvoří pilíře osobnosti a důležité  je také souznění v romantickém cítění, empatie vžít se třeba velkou měrou do úplně jiné civilizace, její kultury a sžít se s přírodou země. Samozřejmě, toto je možné jen do určité hranice. 

Slova ženy, Aleny:

K tomu, aby člověk pochopil Gróňany, musí znát jejich historii, musí se snažit pochopit hrůzné podmínky, v kterých přežívali a když sám v sobě veškeré tyto skutečnosti zpracuje, je naplněn úctou a obdivem k tomu nepatrnému národu počtem, ale obrovskou silou ducha. Když  budu mluvit sama za sebe, já v Grónsku získávám optimismus a sílu k životu v  "civilizaci". Chci podotknout, že současní Gróňané žijí moderním životem jako my, ale s jiným "vnitřním" cítěním.

Uvádím moje subjektivní pocity:

Nejsou zamračení, nejsou dogmatičtí, působí vlídně a usměvavě. V nouzi jsou ochotni Vám ihned pomoci. Rodiny a veškeré příbuzenstvo žijí v pospolitosti. Modla peněz  a honba za majetkem zatím nezískala prioritu. Gróňané (zatím) nevypadají jako uhonění štvanci, protože jim  stále ještě zbyl    zdravý rozum.Rozum,který jim stále říká, že život je nesmírně křehký a člověk je velmi zranitelný.Rozum a ještě k tomu srdce, které ví, že vřelá slova a objetí od milého člověka jsou nezměrně lepším dárkem než dárek materiální. Také si myslím, že k této životní filosofii je vede příroda, která jim nedá nic zadarmo a svými projevy někdy velice krutými jim ukazuje, jak marné je člověku být zpupný proti přírodě a jak moudré je žít v souladu s ní. A to je to hlavní, co vytváří charaktery a moudrost obyvatel Grónska. Možná, že by bylo dobré se zamyslet nad možnostmi uvažovat jako Gróňan, možná by to pro člověka štvaného "civilizací a globalizací" bylo velmi úlevné! 

Nemohu jinak, ale musím také pohovořit o postavení žen ve společnosti. Ani v hluboké historii ani v současnosti nebyla žena nikdy muži ponižována, ani neznají despekt, s kterým je možné se setkat i v naší společnosti v Česku zcela běžně. V samosprávě, ve vládě, v obchodních institucích , školství i kultuře je žena plnohodnotně zastoupena. Vyplývá to i z dávné grónské historie, kdy žena byla vždy partnerkou , byla i tím lovcem, když muž zahynul. Každý měl svoji úlohu, tak jako nyní. Poznala jsem  již generaci grónských intelektuálek, realitních makléřek, podnikatelek, letušek ba dokonce mladou ženu profesionální pilotku, učitelky, prostě ženy všech možných profesí a povolání od nejprestižnějších po nejprostší. Poznali jsme je v rodinách různých sociálních postavení. Byly to jak rodiny Inuitů, tak rodiny smíšené. Zpravidla běloch ( různé národnosti) a Inuitka. Asi mají kouzlo, ale jsou hlavně milé, usměvavé a klidné.

Pro mě, jako Evropanku, Češku je to úžasné prostředí!

Již  úřední název země je vypovídající:  Kalaallit Nunaat je  v překladu Země lidí !