Naši přátelé v Grónsku

Co je přátelství? Jak vzniká? Na jak dlouho?
Po našich dlouhodobých pobytech v Grónsku asi známe, jak přátelství vzniká. Není to přesvědčováním, slovní ekvilibristikou, ale  třeba i mlčením na dlouhých cestách mezi plovoucími ledovými obry, pozdravem s úsměvem, opravdovým zájmem o život a kulturu,o historii  tak odlišné civilizace, jaká je ve vzdáleném Grónsku. Opravdu říkáme civilizace, to znamená chování a jednání celé populace od dávných dob, kdy do Grónska přišli inuité  a inuk znamená v  překladu člověk. Byla to předlouhá doba strádání, bojů o přežití s drsnou,  mnohdy nemilosrdnou přírodou, hledání potravy pro většinu světové  populace v nepřestavitelně těžkých mrazivých končinách světa.

Přitom tito lidé s radostí vítali příchod slunce, krátkého léta, kdy celá příroda ožívá, kvete, rodí se mláďata bohaté polární fauny. Lidé oslavují proměny přírody zpěvem, tancem. Ale ani období temné polární noci není jen dobou umrtvujícího mrazu. Období polární noci je dobou setkávání – miků, vyprávění starověkých bájí a pověstí, které se po staletí předávalo z jedné generace na další.

 

V historii také přišla období, kdy historická území inuitů chtěli ovládnout jiní, bílí kablunové. Kladli si otázky:proč!?
Až do dob první světové války nebylo ve slovníku inuitů slovo válka! Proč si navzájem ničí iglů,  celé „velké osady?“ Ničí původní národy. Prý jménem „ jejich nové civilizace“
A tak přemýšlíme: co je to slovo civilizace?

Mezi gróňany máme mnoho přátel. Mezi vědci, umělci, politiky, ale i mezi rybáři, lovci. A věřte, jsou to opravdoví přátelé! O přátelství  se nemusíme navzájem   ubezpečovat, deklarovat , ale usmát se, pomáhat si. Jen si všimněte pravých, nestrojených úsměvů.

Nám je ctí, že můžeme být přáteli usměvavých, inteligentních lidí Grónska, země v jazyce inuitů:
Kalaallit Nunaat – země lidí.

Alena a Jaroslav Klempířovi